Walden čili Život v lesích v angličtině

Nebyl, žil na kraji lesa jen asi dva kilometry od svého rodného městečka Concord. Často chodil do města na návštěvy, občas poobědval u rodiny nebo přátel, a lidé chodili za ním ke srubu. V knize to nijak netají – jeho cílem nebylo přežití v divočině, ale odstup od společenského shonu a zbytečných výdajů.

Je to propojení deníku, přírodopisného pozorování a filozofického eseje o tom, jak žít vědomě. Thoreau popisuje, jak si postavil chatu, pěstoval fazole, pozoroval zamrzání rybníka a přemýšlel o práci, penězích a svobodě. Jednotlivé kapitoly drží pohromadě střídání ročních období od léta do jara.

První kapitola «Economy» je nejdelší částí knihy a spousta čtenářů na ní uvízne, protože připomíná kázání spojené s účetní knihou. Thoreau v ní na haléř přesně spočítal, kolik ho stál materiál na dům a jídlo, aby dokázal, že lidé dřou na věci, které nepotřebují. Pokud se přes ni koušeš ztěžka, klidně skoč rovnou na druhou kapitolu «Where I Lived, and What I Lived For», kde už začíná samotný život u vody.

Ve srubu strávil celkem dva roky, dva měsíce a dva dny, od července 1845 do září 1847. Při psaní a několikaletém přepisování rukopisu ale zážitky z obou let spojil do jednoho symbolického koloběhu čtyř ročních období. Kniha díky tomu působí sevřeněji a končí jarním probuzením přírody.

Pozemek u rybníka patřil jeho příteli a učiteli, známému spisovateli a filozofovi Ralphu Waldu Emersonovi. Emerson mu dovolil postavit si tam domek a využívat půdu, za což mu Thoreau na pozemku vypomáhal a sázel stromy. Thoreau si tedy nemusel kupovat půdu a platil jen za stavební materiál.

Ano, pasáž «I went to the woods because I wished to live deliberately...» pochází přímo z druhé kapitoly této knihy. Často si ji pamatujeme z filmu Společnost mrtvých básníků, kde ji studenti čtou na začátku schůzek. Ve stejné knize najdeš i další známý citát o tom, že většina lidí žije v tichém zoufalství.

V samotném Waldenu o tom najdeš jen krátkou zmínku v kapitole «The Village», když popisuje jednu ze svých cest do města k ševci. Samotnou argumentaci, proč odmítl zaplatit daň na protest proti otroctví a válce s Mexikem, sepsal do samostatného eseje «Občanská neposlušnost» (Civil Disobedience). V českých vydáních sice někdy vycházejí společně v jednom svazku, ale v originále jde o oddělené texty.

Sám v závěru píše, že odešel ze stejně dobrého důvodu, z jakého tam přišel – měl pocit, že má před sebou ještě další životy, které chce prožít. Nechtěl, aby se mu z pobytu v lese stala jen další vyjetá kolej a zvyk, proti kterému celou dobu psal. Svůj experiment považoval za splněný a vrátil se mezi lidi.

Odložíš ji, pokud u čtení potřebuješ dějový oblouk, napětí, dialogy nebo dobrodružný boj o přežití ve stylu Robinsona. Není to ani praktická příručka pro zálesáky – Thoreau dokáže na deseti stranách rozebírat barvu ledu na rybníce nebo okopávání fazolí a plynule z toho přejít k morální filozofii. Vyžaduje trpělivost a chuť číst pomalu.