Srdce temnoty v angličtině

Na povrchu je to cesta říčního kapitána Marlowa do nitra Afriky, kde má najít nemocného obchodníka se slonovinou Kurtze. Ve skutečnosti ale sleduješ to, co evropský kolonialismus dělá s lidmi, kteří se ocitnou mimo civilizaci a jakékoliv zákony. Temnota v názvu neznamená jen africký prales, ale hlavně prázdnotu a krutost uvnitř zdánlivě civilizovaných Evropanů.

Ano, Joseph Conrad vycházel z vlastní zkušenosti, když v roce 1890 pracoval ve Svobodném státě Kongo jako kapitán říčního parníku. Skutečně tam onemocněl a na vlastní oči viděl fungování belgických obchodních stanic. Postava Kurtze je složená z několika reálných koloniálních agentů a velitelů, o kterých se tehdy v Kongu mluvilo.

Kurtz je vedoucí nejvzdálenější obchodní stanice v džungli, který společnosti posílá víc slonoviny než všichni ostatní dohromady. Pro úředníky je to nebezpečný konkurent, pro idealisty zase výjimečný člověk, který přišel do Afriky šířit pokrok. Marlow ho poznává nejdřív jen z protichůdných drbů a obdivných řečí, což buduje napětí dlouho předtím, než se skutečně potkají.

Tato slova zazní v závěrečné části knihy jako konečné ohlédnutí za tím, čeho byl člověk v džungli schopný. Bez prozrazení děje se dá říct, že jde o chvíli, kdy po všech vznešených řečech o civilizaci a pokroku spadne maska. Marlow v tom vidí děsivou, ale aspoň upřímnou tečku za jedním lidským životem.

Režisér Francis Ford Coppola přesunul děj z Konga 19. století do války ve Vietnamu, ale kostru příběhu nechal překvapivě věrnou. Kapitán Willard pluje po řece stejně jako Marlow a plukovník Kurtz vládne své odlehlé základně v džungli velmi podobně jako Conradův obchodník. Hlavní rozdíl je v měřítku: film je velkolepé válečné drama, zatímco kniha je tiché, komorní vyprávění.

Nigerijský spisovatel Chinua Achebe v známé přednášce ze 70. let upozornil, že Conrad sice kritizuje evropský kolonialismus, ale Afriku přitom používá jen jako kulisu. Místní obyvatelé v knize nemají skoro žádný prostor mluvit a slouží spíš jako zrcadlo pro duševní rozklad Evropanů. Kvůli této debatě se kniha dodnes často řeší na univerzitách z obou úhlů pohledu.

Kniha nemá klasický dobrodružný spád a místo akce sleduješ Marlowovy pocity z vedra, mlhy, čekání na nýty k opravě lodi a nesmyslné byrokracie. Příběh navíc vypráví člověk uvnitř jiného příběhu, takže čteš dlouhé odstavce souvislého monologu. Lidé, kteří čekají napínavou plavbu džunglí ve stylu Indiana Jonese, knihu většinou odloží v první třetině.

Nejkritičtější místo je konec první části na centrální stanici, kde Marlow čeká celé měsíce na součástky k opravě potopeného parníku. Jakmile ale ve druhé části konečně vypluje proti proudu řeky k vnitřní stanici, atmosféra zhoustne a příběh dostane jasný směr. Zbytek plavby už drží čtenáře v neustálém očekávání, co na konci řeky najde.

Ne, Srdce temnoty funguje úplně samostatně a nevyžaduje žádnou přípravu. Postava vypravěče Marlowa se sice objevuje i v dalších Conradových textech jako Lord Jim nebo Mládí, ale dějově na sebe nijak nenavazují. Každá z těchto knih je uzavřený příběh z jiné části jeho námořnického života.

Conrad napsal Srdce temnoty rovnou anglicky, i když se narodil jako Polák (Józef Teodor Konrad Korzeniowski) a angličtinu se naučil až jako dospělý po dvacítce. Právě tomu, že angličtina byla jeho třetím jazykem po polštině a francouzštině, se často připisuje jeho neobvyklý, hustý a velmi promyšlený větný styl.