Válka světů v angličtině

Lidské zbraně na ně nestačí a o výsledku rozhodne příroda, na kterou útočníci nejsou připravení. Wells tím ukazuje, že člověk si záchranu nevybojoval vlastní silou, ale dostal ji darem od prostředí, ve kterém se vyvinul. Konkrétní rozuzlení přichází až v samotném závěru, kdy už je Londýn vylidněný.

Film z roku 2005 si bere základní kostru s trojnožkami a úkrytem ve sklepě, ale přesouvá děj do současné Ameriky a mění ho v rodinné drama. V knize nejsou žádné děti, o které by se hlavní hrdina staral, a děj se odehrává na konci 19. století v okolí Londýna. Wellsův vypravěč je většinu času sám nebo s náhodnými spolupřeživšími a sleduje pád britského impéria.

Ano, v roce 1938 odvysílal Orson Welles rozhlasovou adaptaci upravenou jako živé zpravodajské vstupy z New Jersey. Část posluchačů, kteří si pořad naladili pozdě a neslyšeli úvodní upozornění, uvěřila, že na Zemi skutečně přistáli Marťané nebo že útočí cizí armáda. Samotná kniha z roku 1898 tenhle reportážní tón přímo inspirovala, protože je sama psaná jako věcné svědectví.

Vypravěč v celé knize nemá jméno, stejně jako většina lidí, které cestou potká. Wells postavy označuje jen jejich rolí nebo povoláním – vikář, dělostřelec, bratr, moje žena. Podtrhuje to pocit, že tváří v tvář vyspělejšímu druhu jsou jednotlivci jen anonymní součástí davu.

Když je hlavní vypravěč odříznutý od světa blízko místa přistání, příběh na několik kapitol přepne na jeho bratra přímo v Londýně. Díky tomu kniha ukáže masovou paniku v šestimilionové metropoli a útěk statisíců lidí k moři, což by vypravěč ze svého úkrytu na venkově vidět nemohl. Po bratrově odplutí se vyprávění vrací zpět k hlavní postavě.

Ne, je to zcela samostatný román a Wells k němu žádné pokračování nenapsal. Příběh má uzavřený začátek i konec a nepotřebuješ k němu znát nic dalšího z autorovy tvorby.

Nejtěžší bývá pasáž ve druhé polovině, kdy je vypravěč uvězněný v pobořeném domě společně s psychicky zhrouceným vikářem. Děj se tam na několik kapitol zastaví na jednom místě a sleduje klaustrofobii, hlad a hádky dvou lidí, kteří se nemohou pohnout. Kdo tuhle část překoná, dostane se k působivému putování ztichlým, opuštěným Londýnem.

Wells v ní otočil tehdejší britský kolonialismus proti samotným Britům. Hned v první kapitole připomíná, jak Evropané vyhubili původní obyvatele Tasmánie, a ptá se, jak by se cítilo nejmocnější impérium světa v roli slabšího druhu. Zároveň je to střízlivá studie o tom, jak rychle přestane fungovat policie, vlaky a morálka, když jde o holé přežití.

Wells žil v hrabství Surrey a místa jako Woking, Horsell nebo Weybridge si chodil osobně procházet a v duchu je bořil. Přesný místopis měl viktoriánským čtenářům dodat pocit, že nečtou pohádku, ale novinovou zprávu o tom, že Marťané vypálili jejich vlastní nádraží. Při čtení nepotřebuješ znát mapu Londýna nazpaměť, názvy tu slouží hlavně k vybudování pocitu reality.