Pes baskervillský v angličtině

Nemusíš, příběh funguje úplně samostatně a nepotřebuješ znát žádné předchozí případy. Děj se sice vrací do doby před Holmesovým zdánlivým skonem u Reichenbašských vodopádů, ale nikde na předchozí romány ani povídky nenavazuje. Postavy a jejich vztah pochopíš hned v první kapitole.

Holmes v knize je, ale po úvodním vyšetřování v Londýně zůstává v pozadí a nechává Watsona na panství samotného. Celá prostřední část stojí na tom, že Watson zkoumá podezřelé sousedy na vlastní pěst a posílá do Baker Street dopisy. Holmes se pak vrací v pravý čas, aby rozpletl to, co Watson jen zaznamenal.

Je to klasická detektivka zabalená do gotické, místy až strašidelné atmosféry. Celá zápletka stojí na otázce, zda rodinu skutečně zabíjí nadpřirozený pekelný netvor, nebo jestli za legendou stojí člověk z masa a kostí. Holmes od začátku odmítá nadpřirozeno a hledá racionální motiv.

Příběh je smyšlený, ale vřesoviště Dartmoor v anglickém Devonu je skutečné a Doyle ho při psaní osobně procházel. K napsání ho inspiroval přítel a novinář Bertram Fletcher Robinson, který mu vyprávěl místní devonské pověsti o přízračných psech a krutém statkáři Richardu Cabellovi ze 17. století. Bažiny, kamenné chýše z doby bronzové i mlhy v knize odpovídají reálné krajině.

Přesně v tomto znění ta věta v knize vůbec není, ani v žádné jiné Doylově povídce. Holmes sice občas řekne „Elementary“ a jindy Watsona osloví „my dear Watson“, ale dohromady to spojily až divadelní hry a filmy. Hned v první kapitole ale najdeš typickou ukázku toho, jak Holmes z jediné zapomenuté hole vyčte všechno o jejím majiteli.

Pro spoustu čtenářů je nejtěžší hned druhá kapitola s rodinným rukopisem ze 18. století a pak střed knihy, kdy Watson jen chodí po blatech a píše dlouhá hlášení. Jakmile ale přečteš starou listinu o kletbě, vrátíš se k normálnímu dialogu a napínavému sledování v Londýně. A na samotném panství se zdánlivě klidné popisy sousedů brzy změní v noční honičky po vřesovišti.

Seriálová epizoda si z knihy bere jen jména a základní motiv strachu ze psa, ale děj přenáší do současnosti s armádní laboratoří a halucinogenním plynem. V knize žádné chemické experimenty na lidech ani vojenské základny nejsou a Holmes tam navíc jezdí na panství úplně jinak než v seriálu. Pokud znáš jen seriál, knižní zápletka i způsob odhalení pachatele tě překvapí.

Trestanec Selden je vedlejší hrozba, která má odvést pozornost a zkomplikovat Watsonovi noční pochůzky po vřesovišti. Jeho přítomnost vysvětluje podivné signály svíčkou z oken panství a tajné noční výpravy komorníka Barrymora. Do hlavního případu přesto nepřímo zasáhne, aniž by měl se samotnou kletbou cokoliv společného.

Zloděj potřeboval obnošenou botu kvůli pachu jejího majitele, a když omylem vzal úplně novou, nenošenou, musel ji vrátit a ukrást starou. V Londýně to působí jako nesmyslný žert nebo chyba hotelového personálu, ale pro Holmese je to klíčový důkaz. Právě tahle zdánlivá drobnost prozrazuje, že hrozba na blatech není duch, ale živý tvor.

Nebude tě bavit, pokud vyžaduješ rychlou akci na každé stránce a nesnášíš popisy přírody, počasí a ponurých kopců. Dartmoor tady funguje skoro jako další postava a Watson věnuje spoustu prostoru tomu, jak vypadají skály, bažiny a deštivé dny. Jestli chceš čistě konverzační detektivku z městského prostředí, sáhni raději po kratších povídkách o Holmesovi.