Malé ženy v angličtině

Ano, Louisa May Alcottová napsala knihu podle vlastního dospívání se třemi sestrami v Massachusetts. Postava Jo je přímým autoportrétem samotné autorky, která se také živila psaním a odmítala tehdejší představy o poslušných dívkách. Otec v knize je však mnohem praktičtější než skutečný otec Alcottové, jehož neúspěšné filozofické projekty nechávaly rodinu v chudobě.

Jo s Lauriem odmítá romantický vztah, protože ho bere jako bratra a ví, že by si jejich výbušné povahy v manželství ubližovaly. Alcottová se navíc v dopisech netajila tím, že čtenáři si tento sňatek vynucovali tak úporně, až se rozhodla Jo provdat za někoho úplně jiného. Laurieho povaha potřebuje klidnější a společensky založenou partnerku, zatímco Jo hledá intelektuální oporu.

Kniha původně vyšla ve dvou samostatných svazcích v letech 1868 a 1869, dnes se ale běžně vydávají dohromady jako jeden román a takto je najdeš i tady. Ve Velké Británii se druhá polovina tradičně prodávala pod názvem Good Wives (Dobré manželky). Pokud ti osudy rodiny Marchových nebudou stačit, autorka později připsala ještě volná pokračování Malí muži a Joini chlapci.

Film z roku 2019 zpřeházel chronologii a stříhá mezi dětstvím a dospělostí, zatímco kniha vypráví příběh přísně popořadě od Vánoc v dětství až po dospělá léta. Greta Gerwigová také upravila samý závěr příběhu a propojila osud Jo s reálným vyjednáváním samotné Alcottové s vydavatelem. Samotné dialogy a povahy sester ale film přebírá z předlohy velmi věrně.

První polovina knihy opravdu obsahuje výrazné mravní ponaučení skoro v každé kapitole, protože sestry se vědomě snaží napodobovat křesťanskou alegorii Poutníkova cesta. Nejde ale o suché kázání: sestry své předsevzetí v každé kapitole nejprve poruší, pohádají se nebo něco zkazí, a teprve pak to probírají s matkou. Ve druhé polovině, kdy dívky dospějí, toto přímé moralizování ustupuje reálnějším starostem s penězi a vztahy.

Nejčastěji čtenáři zpomalí uprostřed první části, kde za sebou následuje řada drobných domácích příhod bez velkého dějového oblouku. Pokud tě unaví dětské hry a drobné lekce ze skromnosti, vydrž do přelomu první a druhé části. Jakmile se sestry začnou živit samy, cestovat a řešit nabídky k sňatku, tempo i závažnost příběhu se výrazně promění.

Jde o slavnou náboženskou knihu Johna Bunyana ze 17. století, kterou tehdy v Americe četla skoro každá rodina. Sestry Marchovy ji v dětství hrály jako divadlo a v příběhu ji používají jako metaforu pro vlastní zlozvyky – například Jo nazývá svůj vztek „Apollyonem“ podle démona z této knihy. Samotnou Bunyanovu knihu číst nemusíš, všechno potřebné ti vypravěč vysvětlí přímo v ději.

Román sice sleduje čtyři dívky a řeší jejich vztahy, ale z velké části je to praktický pohled na práci, chudobu a snahu o tvůrčí nezávislost v 19. století. Hlavní hrdinka Jo se živí psaním brakových povídek, řeší honoráře s redaktory a otevřeně odmítá roli poslušné hospodyňky. Díky realistickému humoru a hašteření se záhadným sousedem Lauriem funguje kniha jako rodinná kronika, ne jako červená knihovna.