Dobrodružství Huckleberryho Finna v angličtině

Nemusíš, kniha funguje úplně samostatně. Huck hned v prvním odstavci v pár větách shrne, co se na konci Toma Sawyera stalo, abys věděl, odkud se vzaly jeho peníze a proč bydlí u vdovy Douglasové. Oba romány mají navíc dost odlišnou náladu – zatímco Tom Sawyer je bezstarostné klukovské dobrodružství, Huck řeší mnohem těžší věci.

Twain ji původně rozepsal jako pokračování klukovského románu, ale pod rukama mu vyrostla v knihu pro dospělé. Děti v ní vidí plavbu na voru, převleky a útěky, jenže dospělý čtenář vnímá krevní mstu, lynčování, alkoholismus Huckova otce a otrokářské pokrytectví. Většina lidí, kteří ji četli v dětství, bývá v dospělosti překvapená, jak drsný ten příběh ve skutečnosti je.

Zakazovali ji hned po vydání v roce 1885 a spory kolem ní trvají dodnes, jen se v čase úplně otočily důvody. V devatenáctém století vadilo knihovnám, že Huck mluví nespisovně, plive na autority a zpochybňuje náboženství, takže prý kazí mládež. Od druhé poloviny dvacátého století se zase řeší, že v originále více než dvousetkrát padne dobová rasistická nadávka pro černochy, kvůli čemuž knihu řada amerických škol vyřadila z povinné četby.

V poslední pětině se totiž na scénu vrací Tom Sawyer a z napínavého boje o svobodu udělá svou typickou hru na vězně z dobrodružných románů. Po stovkách stran, kdy Huck s Jimem čelili skutečnému nebezpečí a sblížili se jako dva rovnocenní lidé, působí Tomovy naschvály a protahování záchrany krutě a dětinsky. I slavní obdivovatelé knihy, jako byl Ernest Hemingway, proto radili číst jen do chvíle, než se Tom znovu objeví.

Jejich původní plán je doplout po Mississippi jen k městu Cairo v jižním cípu státu Illinois, kde se do ní vlévá řeka Ohio. Odtud chtějí parníkem proti proudu Ohia do svobodných severních států, kde už otroctví neplatí. V husté noční mlze ale soutok u Caira minou, a protože s těžkým dřevěným vorem nemůžou pádlovat proti proudu veletoku, proud je nese dál do hlubokého Jihu.

Nejlepší trik je číst nesrozumitelné věty polohlasně nebo rovnou nahlas, protože Twain zapisoval slova foneticky podle toho, jak zněla. Když uvidíš třeba 'gwyne', při vyslovení ti dojde, že jde o 'going', a 'warn't' je prostě 'wasn't'. První dvě tři kapitoly s Jimem bolí, ale mozek si na tenhle přepis rychle zvykne a pak už ho čteš automaticky – a pokud se s tím trápit nechceš, sáhni po naší zjednodušené verzi.

Nejlépe se čte prostřední část na řece a chvíli po ní, kdy se na vor nalodí dva podvodníci – falešný král a vévoda –, jejichž komické pokusy o divadlo a okrádání maloměšťáků mají obrovský spád. Naopak nejvíc čtenářů ztratí trpělivost kolem třicáté třetí kapitoly na farmě Phelpsových. Tam se děj zastaví na jednom místě a desítku kapitol se řeší překombinovaný plán s koláči, žebříky a lžičkami.

Byla to první velká americká kniha napsaná od začátku do konce skutečnou mluvenou americkou angličtinou, ne uhlazeným literárním stylem po vzoru britských románů. Do té doby mluvili lidovým nářečím jen vedlejší komické figurky, zatímco hlavní vypravěč psal spisovně. Twain nechal celou knihu odvyprávět nevzdělaným klukem z pohraničí a ukázal, že i touhle obyčejnou řečí se dá napsat velký román.

Většina filmů z příběhu vypouští drsnější epizody a ze závěru dělá obyčejnou honičku, ale docela věrný je hraný film od Disneyho z roku 1993 s Elijahem Woodem v hlavní roli. Vynechává sice celou pasáž s Tomem Sawyerem, díky čemuž má film sevřenější spád, ale dobře vystihuje vztah mezi Huckem a Jimem i atmosféru řeky. Pokud hledáš doslovnější přepis včetně satirických odboček, nejlépe poslouží čtyřdílná televizní minisérie PBS z roku 1985.