Dobrodružství Toma Sawyera v angličtině

Ano, Mark Twain v předmluvě přímo píše, že většina dobrodružství se skutečně stala jemu nebo jeho spolužákům. Městečko St. Petersburg je postavené podle reálného Hannibalu v Missouri, kde autor vyrůstal. Postava samotného Toma je pak složená ze tří skutečných kluků, které Twain v dětství znal.

Začni Tomem Sawyerem, protože příběhy na sebe volně navazují a tady se s oběma kluky poprvé seznámíš. Zároveň je Tom Sawyer jazykově mnohem přístupnější, protože Twain v něm ještě nepřepisuje nářečí tak hustě a foneticky jako v Huckleberrym Finnovi. Oba romány ale fungují i samostatně, takže o základní pochopení děje nepřijdeš v žádném pořadí.

Natírání plotu dostal Tom za trest od tety Polly hned ve druhé kapitole za to, že chodil za školu a popral se. Tom ale předstírá, že bílení plotu je vzácná výsada a umělecká práce, takže mu ostatní kluci z městečka dokonce platí svými poklady, aby si směli taky přetřít pár prken. Je to první ukázka toho, jak Tom dokáže manipulovat s druhými.

Ne, Twain ji psal zároveň pro dospělé, aby jim připomněl, jací sami kdysi byli. Zatímco děti sledují klukovské rvačky a hledání pokladu, dospělý čtenář vnímá hlavně autorovu ironii a posměšný pohled na maloměstskou přetvářku, školu a církev. Navíc zápletka s vraždou a blouděním v jeskyni je místy docela drsná.

Hned po vydání v roce 1876 ji některé veřejné knihovny v USA vyřadily z dětských oddělení, protože podle tehdejších mravokárců dával Tom dětem špatný příklad. Vadilo jim, že lže, kouří, chodí za školu a přitom za to na konci není vytrestaný. Později se diskuse přesunuly k dobovému jazyku a způsobu, jakým kniha zobrazuje původní obyvatele Ameriky a otroctví.

Lidé nejčastěji odkládají knihu po prvních pěti až osmi kapitolách, kde se zdánlivě nic velkého neděje a jen se vrší školní scénky a nedělní bohoslužby. Jakmile ale v deváté kapitole Tom s Huckem vyrazí v noci na hřbitov, příběh dostane pevnou kriminální zápletku. Od té chvíle už nejde jen o klukoviny, ale o strach ze skutečného vraha a pátrání po pokladu.

Český film Páni kluci přenáší děj do českého maloměsta na přelomu 19. a 20. století a vypouští temnou kriminální linku s Inžou Joem, takže z příběhu dělá čistě úsměvnou retro komedii. Americké filmy zase často spojují Toma Sawyera a Huckleberryho Finna dohromady a zkracují epizody z kostela a ze školy. V knize je mnohem víc Twainova jízlivého vypravěčského komentáře, který ve filmech chybí.

Ano, patří to k nejznámějším scénám v polovině románu. Když Tom, Huck a Joe Harper utečou na říční ostrov hrát si na piráty, městečko si myslí, že se utopili v Mississippi. Kluci se pak tajně vrátí a schovaní na kůru v kostele poslouchají, jak je farář a celé město se slzami v očích vychvalují, než dramaticky vyjdou ven.

Hlavní překážkou je kontrast mezi přezdobeným jazykem vypravěče a nespisovnou mluvou postav. Twain schválně používá složitá knižní slova, když popisuje banální klukovské potyčky, a hned v další větě přepne do missourského nářečí se zkomolenou výslovností. Čtenář tak musí neustále přepínat mezi vysokým stylem 19. století a venkovským slangem.