Kniha džunglí v angličtině

Film z roku 1967 si z knihy vzal jen jména postav a základní výchozí situaci, ale náladu i povahy úplně otočil. V knize není Balú bezstarostný lenoch, ale přísný učitel zákona, a had Ká není nepřítel, nýbrž Mauglího spojenec a zachránce. Knižní džungle je vážné místo, kde jde o přežití, čest a krevní mstu.

Ne, příběhy o Mauglím tvoří necelou polovinu knihy, přesně první tři povídky ze sedmi. Zbylé čtyři vyprávějí o bílém lachtanovi Kotikovi, promyce Rikki-Tikki-Tavi, Túmajovi a zvířatech ve vojenském ležení. Každá z těchto povídek má vlastní hrdiny a s Mauglím nijak nesouvisí.

V Kiplingově anglickém originále je černý pardál Baghíra jednoznačně samec a oslovují ho zájmenem he. V českých (podobně jako v ruských) překladech se z něj stala samice, protože slovo pantera nebo pardálice lépe sedělo k představě ladné šelmy a vyvažovalo mužské postavy. Když budeš číst anglicky, připrav se na to, že Baghíra mluví a jedná jako válečník.

Třetí povídka první knihy uzavírá Mauglího střet se Šér Chánem a jeho odchod od vlků, ale není to jeho úplný konec. Kipling napsal o rok později Druhou knihu džunglí, kde se k Mauglímu vrátil v dalších pěti povídkách. První kniha ale funguje jako zcela uzavřený celek a můžeš ji číst samostatně.

Ano, slavná povídka o malé šelmě, která brání rodinu v indickém bungalovu před párem kober, je přímo součástí této první sbírky. Následuje hned po příběhu o bílém lachtanovi v druhé polovině knihy. Pro mnoho čtenářů v anglicky mluvících zemích je právě tento příběh nejznámější částí celé sbírky.

Ne, Mauglí nemá jeden konkrétní skutečný předobraz, i když se v Indii 19. století objevovaly zprávy o dětech nalezených v divočině. Kipling v Indii vyrostl i pracoval jako novinář a spojil místní folklór, lovecké historky a vlastní představivost. Sama indická džungle v knize je složená z několika reálných oblastí, které znal nebo o nich četl.

Kipling tím odlišuje zvířecí řeč od běžné mluvy a dodává zákonům džungle váhu starých posvátných textů. V běžném vyprávění čteš normální angličtinu 19. století, ale jakmile zvířata vedou sněm, pronášejí přísahy nebo zpívají, přepnou do tohoto obřadního stylu. Pro učení je to výhoda, protože si na několika kapitolách osaháš starší zájmena, která se ti pak hodí u starší literatury.

Nejblíže drsnější atmosféře a vážnému tónu předlohy má hraný potažmo digitální film Mauglí: Legenda džungle (Mowgli: Legend of the Jungle) od Andyho Serkise z roku 2018. Na rozdíl od verzí od Disneyho v něm zvířata nejsou roztomilá a Mauglí skutečně řeší bolestné rozpolcení mezi dvěma světy. Ani tento film ale neadaptuje povídky mimo Mauglího dějovou linku.

První tři povídky o Mauglím musíš číst popořadě, protože sledují jeho dospívání a vedou k rozhodujícímu střetu s tygrem. Zbylé čtyři příběhy o lachtanovi, promyce, slonech a vojenských zvířatech na sebe vůbec nenavazují a můžeš si je přečíst v jakémkoli pořadí. Pokud tě zajímají jen verše, i ty se dají na konci kapitol přeskočit bez ztráty děje.

Kniha ti nesedne, pokud hledáš moderní konverzační angličtinu ze současného města nebo jeden souvislý napínavý thriller. Text stojí na popisech přírody, zvířecích pravidlech a obřadních dialozích, které mají k běžnému hovoru daleko. Čtenáři také občas odloží knihu v polovině, když po odchodu Mauglího nečekaně začne příběh o lachtanech na severu.