Bajky i nebajky v angličtině

Název vychází z toho, že přesně takhle („just so“ — úplně přesně, do posledního slova) musel Kipling pohádky vyprávět své dceři Josephine před spaním. Když změnil jediné slovo nebo vynechal známý přívlastek, malá posluchačka ho okamžitě opravila. Český překlad Bajky i nebajky tenhle odkaz na doslovné opakování bohužel neukazuje.

Ne, příběhy nijak nesouvisejí s Mauglím ani se zvířaty z Knihy džunglí. Bajky i nebajky jsou samostatné pohádky pro menší děti a neřeší zákony smečky a přežití v divočině, ale vtipně vysvětlují, jak svět na počátku vznikl. Pojí je jen autor a záliba v mluvících zvířatech.

Je to v páté povídce s názvem Sloní mládě (The Elephant's Child). Právě v ní se malý slon s tehdy ještě krátkým nosem ptá všech zvířat, co jí krokodýl k obědu, až se vydá k „veliké šedozelené kalné řece Limpopo vroubené horečkovými stromy“. Tam dostane odpověď, která mu nos natáhne do podoby dnešního chobotu.

Nemusíš, téměř každá kapitola funguje úplně samostatně. Jedinou výjimkou jsou tři příběhy o pravěké holčičce Taffimai a jejím otci Tegumaiovi (Jak byl napsán první dopis, Jak byla vynalezena abeceda a částečně Krab, který si hrál s mořem), které na sebe volně navazují. Ostatní zvířecí bajky můžeš číst na přeskáčku podle nálady.

Ano, slavná povídka Kočka, která chodila sama (The Cat That Walked by Himself) patří právě do této sbírky. Vypráví o tom, jak žena v jeskyni postupně ochočila psa, koně a krávu, ale kočka si dokázala vyjednat místo u ohně a mléko, aniž by se vzdala své svobody.

Kipling příběhy nejprve vymýšlel nahlas pro své děti a teprve pak je zapsal, takže v textu nechal typické prvky ústního vyprávění. Opakující se přívlastky jako „nekonečná nezbadatelná vynalézavost“ drží melodii textu a dávají čtenáři záchytné body. Pro učení angličtiny je to výhoda, protože se ti celé vazby vryjí do paměti bez biflování.

Oslovení „O Best Beloved“ (v češtině překládané jako „moji nejmilejší“) patřilo původně Kiplingově nejstarší dceři Josephine. Zemřela na zápal plic v šesti letech ještě předtím, než kniha v roce 1902 vyšla tiskem. V textu to oslovení zůstalo jako trvalá součást vypravěčova hlasu, kterým se obrací na každého dalšího čtenáře.

Všechny příběhy si Kipling vymyslel sám, i když přitom napodobuje tvar starých lidových mýtů o stvoření světa. Využil v nich své vzpomínky na Indii, cesty po Jižní Africe a vyprávění, která slýchal v dětství, ale zápletky jsou čistě jeho autorská hra. Nečekej tedy žádnou sbírku autentického folklóru.

Rodilý mluvčí v dětství vnímá zpěvnost vět a nevadí mu, že nerozumí každému archaickému přídavnému jménu nebo vymyšlené složenině. Pro cizince ale právě tahle edwardiánská slovní zásoba a nezvyklé obraty zvedají text do pokročilého pásma. Pokud chceš plynulé čtení bez neustálého klikání na slovíčka, začni upravenou verzí.