Za zrcadlem a co tam Alenka našla v angličtině

Nemusíš, druhá kniha má vlastní uzavřený rámec a na děj první nijak přímo nenavazuje. Zatímco první díl řídily karty, tady celý pohyb určuje šachovnice a zimní večer u krbu. Objevují se tu sice postavy podobné Kloboučníkovi a Zajícovi pod jmény Hatta a Haigha, ale pro pochopení příběhu jejich minulost nepotřebuješ.

Báseň Jabberwocky (česky Žvahlav nebo Tlachapoud) je až v tomhle druhém díle, tedy Za zrcadlem. Alenka ji najde hned v první kapitole vytištěnou zrcadlovým písmem a přečte si ji tak, že knihu podrží proti zrcadlu. Později v šesté kapitole jí pak Humpty Dumpty jednotlivá vymyšlená slova z první sloky podrobně vysvětluje.

Carroll do šachového světa zasadil postavy ze starých anglických dětských říkanek (nursery rhymes), které každý britský čtenář znal zpaměti. Humpty Dumpty (Valihrach), Tweedledum a Tweedledee (Tydliták a Tydlítek) nebo Lev a Jednorožec tak v knize jednají přesně podle toho, co jim předepisuje text známé říkanky. Alenka se jim často snaží pomoct, ale postavy svůj osud z písničky zkrátka musí odehrát.

Šachová úloha na začátku knihy vede ke skutečnému matu, ale z pohledu běžného šachisty se hráči chovají velmi zvláštně. Černý a bílý táhnou občas několikrát za sebou a přehlížejí očividné šachy, což sám Carroll v pozdější předmluvě přiznal a omluvil snovou logikou. Pro čtenáře je důležitější, že každá nová kapitola odpovídá posunu Alenky jako bílého pěšce o jedno pole vpřed.

Většina filmů obě Carrollovy knihy spojuje dohromady a z druhého dílu si půjčuje jen nejznámější postavy. Disneyho animovaný film z roku 1951 vložil Tydlitáka s Tydlítkem, Mrože a tesaře i mluvící květiny přímo do Říše divů. Hraný film z roku 2016 s názvem Alenka v říši divů: Za zrcadlem má pak úplně vymyšlenou zápletku o cestování časem, která s knihou nesdílí téměř nic.

Otázka, zda je Alenka jen součástí snu spícího Červeného krále, prostupuje celou knihou jako filozofická hádanka o tom, co je skutečné. Tydliták a Tydlítek v lese Alence tvrdí, že kdyby se král probudil, ona by zhasla jako svíčka, protože existuje jen v jeho hlavě. Samotný závěr knihy tuhle otázku vrátí zpátky čtenáři, aniž by ji definitivně rozsekl.

V původní anglické říkance je Humpty Dumpty hádankou, jejíž odpovědí je sice vejce, ale samotný text to slovo nikdy nevysloví. V knize ho však Alenka od prvního pohledu popisuje jako obrovské vejce s očima, nosem a pusou, což navždy upevnily slavné ilustrace Johna Tenniela. Samotného Humpty Dumptyho přitom v dialogu velmi uráží, že ho Alenka nazývá pouhým vejcem.

Nejčastěji na ni narazí čtenáři, kteří čekají napínavé dobrodružství, kde hrdinka překonává nebezpečí a bojuje se zlem. V celé knize nejde o život, postavy si s Alenkou především povídají, slovíčkaří a recitují dlouhé básně. Pokud tě nebaví absurdní logika a debaty o tom, co znamená slovo 'sláva', začne ti postup po šachovnici brzy připadat repetitivní.

Bílý rytíř je nemotorný vynálezce, který v osmé kapitole Alenku doprovází lesem k poslednímu poli a neustále padá z koně. Je to jediná postava v celém zrcadlovém světě, která se k Alence chová s trpělivou laskavostí a nejde s ní do konfliktu. Literární historici v něm často vidí dobrosrdečnou sebeironii samotného Lewise Carrolla, i když v textu přímo vystupuje jen jako šachová figura.