Ostrov pokladů v angličtině

Kniha sice začíná jako klukovské dobrodružství a vyšla původně v časopise pro mládež, ale rychle se promění v dost drsný příběh o chamtivosti, vraždách a přežití. Lidé tu umírají bez přikrášlování, střelný prach a rum tečou proudem a hranice mezi slušnými lidmi a piráty není zdaleka tak ostrá, jak by se v dětské knížce čekalo. Dospělého čtenáře na ní nejvíc drží postava Johna Silvera, který není pohádkový padouch, ale chladnokrevný pragmatik.

Je to hlavní antagonista a vůdce vzpoury, který se neštítí vraždy, ale zároveň je z celé knihy nejzajímavější a nejvíc okouzlující. K Jimovi se chová skoro otcovsky a několikrát mu zachrání krk, jenže nikdy si nemůžeš být jistý, nakolik to dělá z náklonnosti a nakolik si jen pojišťuje vlastní přežití. Právě tahle dvojakost z něj udělala předobraz všech moderních antihrdinů.

Samotný ostrov je vymyšlený a Stevenson ho nakreslil na mapu pro svého nevlastního syna Lloyda během deštivých prázdnin ve Skotsku. Teprve nad hotovou mapou s názvy jako Dalekohled nebo Ostrov kostlivců začal vymýšlet samotný příběh. Inspiraci pro jednotlivé detaily ale bral ze skutečných pirátských kronik a z karibského ostrova Isla de la Juventud.

Popěvek vymyslel přímo Stevenson pro tuhle knihu a nikdy k němu nenapsal víc než ty čtyři řádky, které se v textu pořád opakují. Jméno „Truhla mrtvého muže“ si vypůjčil ze skutečného skalnatého ostrůvku v Karibiku, o kterém se dočetl v cestopise od Charlese Kingsleyho. Pozdější autoři sice k písni dopsali další sloky, ale v samotném románu žádná delší verze není.

Na tři kapitoly přebírá vyprávění doktor Livesey, protože Jim v tu chvíli uteče od přátel a jedná na vlastní pěst na druhém konci ostrova. Stevenson potřeboval čtenáři ukázat, jak zbytek posádky opouští loď a obsazuje srub, u čehož Jim fyzicky nebyl. Jakmile se obě dějové linky ve srubu zase spojí, vrací se vyprávění zpátky k Jimovi.

Kniha je mnohem komornější, syrovější a méně sentimentální než většina filmových verzí. V Disneyho Planetě pokladů nebo v Muppetech je vztah mezi Jimem a Silverem postavený na dojemném přátelství, zatímco v knize mezi nimi pořád visí nedůvěra a strach o život. Také samotné hledání pokladu v románu nezabere zdaleka tolik místa jako taktické přestřelky a vyjednávání o srub.

Dá, aniž bys přišel o děj, i když během samotného ovládnutí lodi Hispanioly ti základní představa o palubě a plachtách pomůže. Stevenson sice používá přesné výrazy pro plachty a lana, ale vždycky z kontextu poznáš, jestli se loď naklání, kotví, nebo naráží na mělčinu. V naší aplikaci si navíc můžeš tyhle technické termíny rovnou rozkliknout, takže tě u čtení nezaseknou.

Nemá, Stevenson žádný druhý díl nikdy nenapsal, přestože si v závěru nechal pootevřená vrátka. Celý příběh je zcela uzavřený a funguje samostatně. Existují sice desítky pokračování a prequelů o mládí Johna Silvera nebo kapitána Flinta, ale všechna napsali jiní autoři o mnoho let později.

Rozjezd v anglickém hostinci u Admirála Benbowa je naopak velmi rychlý a plný napětí. Tempo mírně zvolní až po příjezdu na ostrov zhruba ve třetině knihy, kdy je horko, všude jsou močály a obě strany se opatrně oťukávají, než vypukne otevřený boj. Jakmile ale začne obléhání srubu a Jim se vydá v noci k lodi, spád se zase vrátí a drží až do konce.

Ano, většina toho, co si dnes představíme pod pojmem pirát, pochází právě z téhle jediné knihy. Skuteční námořní lupiči mapy s červeným křížkem nekreslili a poklady obvykle nezakopávali, ale rovnou je propili v přístavech. Stevenson vzal pár historických detailů, přidal k nim mluvícího papouška, jednu nohu a černou známku a vytvořil obraz, který pak převzaly všechny další knihy a filmy.